Pulsující
horká skvrna v rtg záření byla objevena v polárních oblastech
Jupiterovy vnější atmosféry pomocí NASA Chandra rtg observatory. Dřívější
teorie nemohou vysvětlit pulzace ani polohu horké skvrny, vědci musí
pátrat po nových procesech produkce rtg záření na Jupiteru.
"Zdroj
iontů, které produkuje rtg záření, musí být mnohem dál od
Jupiteru než se předpokládalo."18. prosince 2000 rtg observatoř
Chandra pozorovala Jupiter téměř 10 hodin, když NASA sonda Cassini
prolétala kolem Jupiteru na své cestě k Saturnu.
Rtg pozorování
odhalila, že většina "červánkově růžových"
rtg paprsků pocházejících z pulzující horké skvrny má pevné umístění
v blízkosti severního magnetického pólu planety Jupiter.
V minulosti
mohla být v těchto místech také detekována jasná infračervená
a ultrafialová emise. Pulzující rtg záření bylo pozorováno s
periodou 45 minut, která je podobná periodě rádiových pulzací
detekovaných ve vysokých šířkách sondou Galileo a Cassini.
Polární záře
rtg záření v blízkosti Jupiterových polárních oblastí bylo detekováno
předešlými družicemi. Nicméně vědci nebyli schopni určit
přesné umístění rtg záření. Platí přijatá teorie,
že rtg záření je produkováno energetickými ionty kyslíku a síry,
které se excitují při srážce s vodíkem a héliem v Jupiterově
atmosféře.
Kyslíkové a sírové
ionty (původem z Jupiterova měsíce Io) dodávají energii, a zároveň
cirkulují kolem Jupiterovy ohromné magnetosféry. Pokud se dostanou
do atmosféry Jupitera, tak produkují rtg záření. Observatoř
Chandra, která byla schopna přesně určit umístění rtg záření,
ukázala, že tento model není správný, neboť ionty z oblastí
Jupiterova magnetického pole blízko Io se nemohou dostat do vysokých
Jupiterových planetárních šířek, kde bylo většinou rtg záření
pozorováno.
Tento výsledek
má vlastní problémy. Měření sondy ukázalo, že požadovaný
zdroj iontů ve velkých vzdálenostech – alespoň ve 30 poloměrech
Jupitera od planety, má nedostatečné množství energetických iontů
kyslíku a síry, které jsou zodpovědné za rtg emisi.
Jedna možnost
je, že těžké ionty odplouvající od Slunce jako sluneční vítr
jsou zachyceny ve vnějších vrstvách Jupiterova magnetického pole a
zde urychleny a nasměrovány k Jupiterovu magnetickému pólu.
Dochází zde k oscilaci iontů v magnetickém poli, a tím by bylo možné vysvětlit pozorované pulsace. Bližší informace je možné získat na adrese: http://chandra.harvard.edu http://chandra. nasa.gov
(podle relace 02-34 z 27.2.2002 připravil PH)