SONDA GALILEO PŘINÁŠÍ SVĚDECTVÍ O VODNÍM SVĚTĚ POD LEDOVOU KRUSTOU MĚSÍCE EUROPA

Don Savage, Headquarters, Washington, DC

Guy Webster, Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, CA

 


Výzkumníci NASA nyní získali nejsilnější důkaz toho, že nejzáhadnější Jupiterův měsíc na povrchu pod ledovou krustou skrývá vodní oceán. Toto svědectví pochází z magnetických dat, které poslala kosmická sonda Galileo. Zpráva je publikována v pátečním vydání vědeckého časopisu Science.

Europa, čtvrtý největší satelit planety Jupiter, byl již delší dobu podezříván, že na povrchu skrývá obrovské množství vody. Jak je známo, život potřebuje vodu. Podmínky na tomto měsíci tedy přitahují v první řadě exobiology - zabývající se hledáním života mimo planetu Zemi.

"Směr kterým se magnetický kompas na Europě bude otáčet lze nejlépe vysvětlit přítomností hladin elektricky vodivých kapalin, jako jsou slaná voda, nacházející se pod vrstvou ledu," vysvětluje Dr. Margaret Kivelsonová, jedna z pětice spoluautorů práce z University of California, Los Angeles (UCLA).   Kivelsonová dále oznámila, že tento závěr dostala po prvním přijetí magnetometrických dat ze sondy - veterána - Galileo po té, co v lednu prolétla v blízkosti měsíce Europa. Její tým detailně rozpracoval teorii týkající se vrstvy kapalné vody a minulý týden o tom vydal formální zprávu.

"Máme dostatečně dobrý důvod se domnívat, že povrchové vrstvy na Europě tvoří voda a to jak v kapalném, tak zmrzlém stavu," říká Kivelsonová.

Sonda Galileo prolétala kolem měsíce Europa dosti často od doby, kdy byla umístěna na orbitu kolem Jupitera a jeho měsíců v prosinci 1995. Snímky z těchto průletů ukazují struktury, které také vědci vysvětlovali jako svědectví skrytého oceánu. Na některých snímcích se zdá, že ledové kry se posouvají, tak jak plují na kapalném podkladě. Na jiných místech se zdá, že kry se vyzvedly nad povrch a zamrznuly.

Tyto známky mohou být také vysvětleny existencí oceánu v minulosti, který následně zmrznul do pevného skupenství, říkají vědci týmu Galileo Dr. Torrence Johnson of NASA's Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, CA. "Nová magnetometrická data ale indikují, že oceán tam existuje i dnes," dodává Johnson.

Johnson uvádí, že v případě kapalné vody na Europě ještě stále není rozhodnuto. "Svědectví máme stále nepřímá a vyžadují ještě několik kroků k tomu, aby s konečnou platností bylo potvrzeno, že jde o oceán tvořený kapalnou vodou," říká. "Konečnou odpověď můžeme dostat z pečlivých měřeních gravitace a výšky jako kontrola přes slapové efekty."

NASA již plánuje misi Europa Orbiter, která ponese přístroje, které tuto informaci budou schopny zjistit. Svědectví pro oceán z magnetických měření je možné, protože dráha Europy se nachází v rámci magnetického pole Jupiteru. Toto pole indukuje do toku přes vodivé hladiny v blízkosti povrchu Europy elektrický proud a ten vytváří sekundární magnetické pole na Europě, uvádí se v nové zprávě.

Klíčové je svědectví, že magnetické pole detekované v blízkosti Europy je výsledkem tohoto sekundárního efektu, na základě čehož se pak usuzuje na vrstvy slané vody. Směr Jupiterova magnetického pole na Europě vykazuje periodicitu, dochází ke změně pole s polohou měsíce.

Během průletu sondy Galileo letos v lednu byl směr Jupiterova pole na Europě právě opačným směrem než během průletů v r. 1996 a 1998. Tým Kivelsonové předpověděl, jak se bude na Europě měnit magnetická polarita v případě, že na povrchu se nachází oceán slané vody. Měření ze sondy Galileo s jejich předpovědí souhlasí.

"Je velmi pravděpodobné, že zdroj magnetických změn jsou vodivé hladiny v blízkosti povrchu tělesa," říká Kivelsonová. Magnetometr na sondě Galileo bude také hrát důležitou roli v době, kdy kosmická sonda Cassini mířící k Saturnu bude v zimě prolétat kolem Jupiteru. Sonda Galileo se bude nacházet uvnitř Jupiterova magnetického pole, zatímco Cassini právě mimo něj. Vědci plánují těchto pozic obou sond využít k tomu, aby zkoumali vliv slunečního větru na magnetické pole.

Sonda Galileo svou původní misi dokončila téměř před třemi lety. Mise byla o tři roky prodloužena a také přežila třikrát vyšší radiaci než na kterou byla navržena.

Další spoluautoři práce Kivelsonové z UCLA jsou Dr. Krishan Khurana, Christopher Russell, Martin Volwerk, Raymond Walker a Christopher Zimmer. Mise Galileo je řízena pro NASA Office of Space Science, Washington, DC, JPL, oddělením California Institute of Technology, Pasadena.


(podle informací NASA 00-131 z 25. 8. 2000 přeložil DH)