KALDERA NA MĚSÍCI IO

Snímek zachycuje lávové toky podobné, které můžeme nalézt na Havaji. Náš snímek však zachytila sonda Galileo a jedná se o jeden ze snímků s největším rozlišením (7 metrů na element snímku) Jupiterova měsíce Io. Dva vodorovné černé proužky ohraničují oblast, kde byla data ztracena během přenosu na Zemi.

Obrázek zachycuje strukturu lávového toku na dně kaldery Chaac, která je zobrazena ve falešných barvách s nižším rozlišením (185 metrů na element), snímek se uveden pod snímkem s černými pruhy. Kaldery jsou jamky způsobené zřícením během sopečných výbuchů. Oblast má zhruba rozměry 100 km x 30 km.

Podle použití délky stínů a za použití rozlišení snímku se dá odhadnout, že útesy jsou vysoké až 2.8 km. Lávové toky jsou podobné lávovým tokům v kaldeře Havajské sopky Kilauea.  Předpokládá se, že dno Chaac bylo pokryto kombinací lávových toků a lávového jezera.

Světle zbarvený materiál kolem kaldery může být složen ze zmrzlého dioxidu síry nebo z nějakého materiálu bohatého na síru, kterého je na povrchu Io bohatě. Vědci projektu Galileo se domnívají, že nazelenalá barva na dně kaldery je forma síry, která je kontaminována jiným materiálem, který chemicky reaguje s teplými lávovými proudy. Pohled s vysokým rozlišením ukazuje velké množství lávových toků. Temné toky svědčí o tom, že proběhly nedávno.

Vrchní obrázek byl získán sondou Galileo 22. února 2000. Snímek byl pořízen ze vzdálenosti 600 km od povrchu a je vycentrován na polohu 11.9 stupně severní šířky a 157.6 stupně délky. Sever je nahoře a Slunce osvětluje povrch zprava.

Barevný snímek byl vytvořen kombinací černobílého snímku pořízeného 22. února 2000 ze vzdálenosti 18800 kilometrů od měsíce Io s nižším rozlišením (1.3 kilometru na element) a barevného snímku pořízeného 3. července 1999 ze vzdálenosti 130000 kilometrů. Snímek byl centrován na 11.6 stupně severní šířky a 157.7 stupně východní délky. Sever je na vrchní straně a Slunce osvětluje povrch zleva.

(podle JPL PIA02533 z 19. 4. 2000 připravil PH)