Tento Snímek získali astronomové za použití kamery WFPC2 na palubě HST
v průběhu měsíců října a listopadu 1997 a dubna 1999. Obraz vystihuje "Bublinovou
mlhovinu" (NGC 7635) s bezpříkladnou ostrostí. Poprvé se díky tomuto snímku
bude astronomům lépe chápat geometrie a dynamika tohoto složitého systému.
Dřívější snímky mlhoviny pořízené kamerou WFPC1 nebyly tak ostré a proto
data nemohla být plně kalibrována a použita pro vědecké účely. Navíc tato
data nepostihla obraz vnitřní struktury, který je představen na tomto novém
snímku pořízeném kamerou WFPC2.
Pozoruhodná sférická "Bublina" vyjadřuje rozhraní mezi silným větrem částic z hvězdy a klidnější vnitřní částí mlhoviny. Centrální hvězda mlhoviny je asi 40 krát hmotnější než Slunce a je odpovědná za hvězdný vítr o rychlosti 2000 km za sekundu (7 milionů km za hodinu), který žene částečky z povrchu hvězdy. "Povrch" bubliny je skutečně čelem tohoto poryvu větru, který doslova orá hustý okolní materiál. Povrch bubliny není rovnoměrný, protože jak skořápka expanduje ven střetává se s oblastmi chladného plynu, který má různou hustotu a proto je na různých místech rozpínání různé a výsledkem je vlnkovitá struktura hranice bubliny. Více materiálu je na severovýchodě mlhoviny než na jihozápadě, takže postup větru je menší v tom směru než v druhém a projevuje se to geometrickým tvarem bubliny. Mlhovina "Bublina" je vzdálena 7100 světelných let v souhvězdí Cassiopei a průměr má 6 světelných let.
Vpravo od centrální hvězdy je hřeben z hodně hustého plynu. Dolní levá část tohoto hřebenu končí ve hvězdě a je nejjasnější. Zde je také velké množství ultrafialového záření, právě tak jako ostrý vítr je zde nejrychlejší. Hřeben vytváří obraz ve tvaru velkého písmene V s dvěma segmenty, které jsou srovnatelně jasné na koncích. Vrchní část těchto dvou segmentů se viditelně šikmo jakoby zpět vracela do mlhoviny. Dolní segment "přichází" je směřován směrem k pozorovateli. Dolní hřeben se zdá, že leží ve sféře ohraničené bublinou, ale není skutečně ovlivněn vnitřní oblastí plynu. Jak jde bublina nahoru, ale ne skrze hřeben, jasný modrý oblouk, kde nadzvukový vítr udeří do hřebene vytváří zřejmou sérii rázových vln.
Oblast mezi hvězdou a hřebenem odhalí několik smyček a oblouků, které nebyly nikdy předtím vidět. Vysoká rozlišovací schopnost HST umožnila si prohlédnout detaily, které nemohou být vidět ze Země. Původ této bubliny v bublině zatím není zcela jasný. Je možné, že se tak dělo vlivem kolize dvou rozdílných větrů. Hvězdný vítr může být v kolizi s materiálním proudem z hřebene, tak jak hvězda září.
Na horní straně snímku jsou husté chomáče nebo prsty molekulárního plynu, který se ještě neutkal s expandující obálkou. Tyto struktury jsou podobné tvarům sloupů v Orlí mlhovině, mimo to, že nejsou tak rozrušeny. Jako v Orlovi, sloupy jsou vidět tím, že emitují světlo, protože jsou aktivovány silným ultrafialovým zářením centrální hvězdy, které se pohybuje mnohem rychleji než obálka a dosáhne vnější sloupy dávno předtím než lem obálky.