ELEKTRICKÉ VÝBOJE NA MĚSÍCI IO

(CNN) -- Elektrické výboje, které pozorujeme na měsíci Io si můžeme v planetáriu namodelovat jako elektrický zkrat, ovšem ve skutečnosti vznikají a zanikají v podivuhodné atmosféře jupiterova satelitu.

Paul Geissler, University of Arizona spolu se svými kolegy studovali snímky hornin na vulkanickém měsíci, dosahující velikosti asi jako Měsíc Země. Snímky byly pořízeny kosmickou sondou NASA, Galileo v robě, kdy Io přecházel přes kotouč planety Jupiter. Kosmická sonda poslala na Zemi snímky aurory, jevu, který vědce vzrušoval již během předchozích pokusů studovat povrch měsíce Io.

"Jedná se o jevy, které můžeme skutečně pozorovat, pokud bychom se zavěsili na rameno sondy Galileo a odtud vše pozorovali," řekl Geissler.
Data vědcům skýtají pohled na komplexní atmosféru měsíce Io, který je znám svými aktivními vulkány a blízkostí Jupiteru - Io obíhá na nejvíce vnější dráze k Jupiteru ze čtyř největších měsíců planety.

Pomocí studia snímků pořízených přes filtry, propouštějící světlo na různých vlnových délkách, Geisslerův tým objevil v rovníkových oblastech Io modré proudy plynu, slabší červené proudy u severního okraje a zelené proudy naproti noční straně měsíce.

Výsledky práce byly publikovány v posledním vydání vědeckého časopisu Science.

Plyn se pohybuje po magnetických siločárách září, podobně jako občas pozorujeme severní polární záři např. v Kanadě. K tomuto jevu dochází v případě, že elektrony naráží do atmosférických plynových molekul a o ně se rozžhaví.

Na měsíci Io je modré světlo způsobeno nadzvukovými plynovými vějíři, které pochází od mnoha vulkánů na Io a dosahují výšek až 800 km nad povrch měsíce Io, řekl Geissler. Jupiterovo magnetické pole elektrony žene jako obrovský magnet do atmosféry měsíce Io.

"To, co my pozorujeme jako modré jsou konce mohutných elektrických generátorů, které mají potenciály kolem 400000 voltů a dosahují výkonu trilionu Wattů, což je mnohem více než vyrobí všechny elektrárny na území USA," řekl Geissler.

Červená složka polárních září na Io by mohla být známkou existence kyslíku, který je citlivý na oblaky nabitých částic, které Jupiter obklopují a tahají světelné vlny zpět mezi severní a jižní póly Io, říká Geissler.

Zelená polární záře na Io, pozorovaná pouze jednou vypovídá o existenci sodíku, který se objevuje jen na zadní straně Io, kde se atmosféra rozpouští, řekl Geissler.
Vědci polární záře poprvé objevili koncem října, ale teprve nyní pochopili proč kolísají a ztemňují, když Io vstupuje do jupiterova stínu.

Pro sondu Galileo byl tento průlet nebezpečný a proto Geissler si se svými kolegy velmi ulevil, když 31. 5. 1998 sonda v pořádku získala data.
Kosmická sonda, která obíhá kolem Jupitera a studuje planetu a její měsíce od r. 1995 je připravena na nejtěsnější průlet kolem Io (ve těsnější vzdálenosti než 300 km), ke kterému dojde v říjnu a listopadu. Do té doby ještě opakovaně prolétne kolem Jupiterova měsíce Callisto.

Těmito výboji jsou vědci znepokojeni, protože intenzívní radiace mezi Io a Jupiterem by mohla kosmickou sondu poškodit. Vědci doufají, že nadcházející průlet bude úspěšnější než poslední v prosinci 1995, kdy byly všechny data z těsného průletu kolem Io ztraceny z důvodu poruchy palubního rekordéru.
Geissler je optimistický. Věří, že zastaralá elektronika 70 let, použitá na sondě nezklame.

(podle informací CNN z 5. 8. 1999 připravil DH)