Ráno 12.května 1986 objevil Donald E. Machholz (Loma Prieta, Kalifornie) novou kometu, nalezl ji vizuálně pomocí binokuláru 29x130. Na obloze se nacházela zhruba 2 stupně jižně od známé galaxie M 31 And a měla 11. mag. Následující den vyšel cirkulář IAUC 4214  kde byl publikován objev, kometa dostala předběžné označení 1986e (dle nových pravidel C/1986 J2). Nejprve byla spočtena parabolická dráha, ale z dalších pozorování vyšlo najevo, že se kometa pohybuje po elipse.  První informace o periodicitě komety je v cirkuláři IAUC 4222  z 3.června 1986.

Z mnoha hledisek se jedná o velmi zajímavou kometu. Její jádro má pravděpodobně značné rozměry, neboť již od prvého návratu je sledována nepřetržitě. Větší dalekohledy ji dokáží odhalit i v okolí afelia. Kometární aktivitou však příliš neoplývá a do difúzního hábitu se halí, pokud je k Slunci blíže než 0,8 AU. Což je jednou z příčin, proč byla objevena teprve v nedávné době. Navíc se pohybuje po velmi neobvyklé dráze. Náleží do Jupiterovy rodiny komet, ale vymyká se téměř všemu co je pro tuto skupinu typické. Velmi protáhlá dráha má sklon k ekliptice přes 60 stupňů! A při průchodu periheliem se kometa blíží k Slunci až na vzdálenost 0,124 AU. Což je nejmenší vzdálenost mezi všemi krátkoperiodickými kometami. Další zajímavostí je i vývoj dráhy. Podle Petra Pravce a Vladimíra Znojila  je kometa minimálně čtyři století před a po současnosti v rezonanci 9:4 s Jupiterem, přičemž se k němu vůbec nepřibližuje.

Následkem tohoto „uzamknutí„ se dráha vyvíjí pomalu a plynule. Velká poloosa a přímka apsid zůstává stabilní, ale periheliová vzdálenost spolu se sklonem dráhy klesá. Kometa tak nemá úniku a během několika staletí s největší pravděpodobností zanikne v náručí Slunce.

Častými a těsnými průlety kolem Slunce je kometa již značně „opotřebovaná„ a k velkému zjasnění dochází až v okolí perihelia. Vzhledem k této skutečnosti je pozorování velmi obtížné. Tak tomu bylo i při letošním návratu.