Jupiterův spletitý systém prstence je tvořen prachem, který byl vymrštěn dopady meteoroidů na čtyři malé vnitřní měsíce obří planety. K tomuto názoru dospěli vědci, kteří studují data z kosmické sondy Galileo. Snímky, které poslala sonda Galileo také ukazují vnější prstenec jako dvojitý a obě části jsou vzájemně propleteny.

Zjištění bylo vědci z Cornell University, Ithaca, NY, a National Optical Astronomy Observatories (NOAO), Tucson, AZ, oznámeno na news brifingu, který probíhal na Cornellově univerzitě.

"Nyní již známe zdroj jupiterova systému prstence a víme jak funguje," řekl astronom z Cornellovi univerzity Dr. J. Burns, který poprvé detailně analyzoval prstencový systém planety. Jeho kolegové byli Maureen Ockert-Bell a Dr. J. Veverka (Cornell univ.) a Dr. M. Belton (NOAO).

"Prstence jsou důležitou dynamickou laboratoří, která nám dává možnost nahlédnout do procesů, které probíhali před miliardami roků, kdy se sluneční soustava formovala z protoplanetárního disku prachu a plynu," vysvětluje Burns. Kromě toho, podobné, slabé prstence pravděpodobně mají ostatní obří planety s mnoha malými měsíci v naší sluneční soustavě. "Očekávám, že podobné procesy uvidíme u Saturna a ostatních gigantických planet," říká Burns.

Koncem sedmdesátých let dvě kosmické sondy Voyager odhalily poprvé strukturu jupiterových prstenců: zploštělý hlavní prstenec a vnitřní mrak - podobající se prstenci, nazvaný halo. Obě složky jsou tvořeny z malých tmavých částic. Na jednom z Voyagerových snímků je i náznak třetího, slabšího, vnějšího prstence. Nová data z Galilea naznačují, že tento třetí prstenec, známý jako prstenec pavučinový, nazvaný tak pro svou průhlednost, je složen opět ze dvou prstenců. Prstence jsou spleteny jeden v druhém a oba jsou složeny z mikroskopických zbytků malých měsíců Amalthea a Thebe.

"Poprvé v historii můžeme pozorovat mez pavučinového prstence pocházející z Amalthe a Thebe. Nyní se domníváme, že hlavní prstence pochází z Adrastea a Metis," říká Burns. "Struktura pavučinových prstenců byla zcela nečekaná," dodává Belton. "Tyto snímky přináší jeden z nejvýznamnějších objevů v rámci celého projektu snímkování se sondou Galileo."

Během tří obletů Jupiteru v r. 1996 a 1997 získal Galileo tři tucty snímků prstenců a malých měsíců. Čtyři měsíce ukazují "bizardní povrchy nedefinovatelného složení, které je velmi tmavé, červené a silně kráterované od impaktů meteoroidů," dodává Veverka. Prstence obsahují velmi drobné částice, což vypadá jako by povrch byl pokryt tmavými, červenými částicemi. Na rozdíl od saturnových prstenců není u jupiterových žádná známka ledu.

Vědci se domnívají, že prach se do prstenců dostal vymrštěním z malých měsíců během dopadu meziplanetárních meteoroidů či fragmentů komet a asteroidů, které byly silně urychleny mohutným jupiterovým gravitačním polem. Malé měsíce jsou dosti zranitelné cíle, protože se nachází relativně blízko obří planetě.

"Rychlosti jsou při těchto dopadech meteoroidů natolik vysoké, že vlastní meteorid je zabořen hluboko do měsíce, poté se vypaří a exploduje. To zapříčiní, že zbytky z něj jsou vymrštěny s tak vysokou rychlostí, že převyšuje únikovou rychlost z povrchu měsíce," říká Burns. Jestliže průměr měsíce je příliš velký, prachové částice dostatečnou rychlost k uniknutí z jeho gravitačního pole nezískají. K tomuto účelu se nejlépe hodí měsíce o průměru osm kilometrů s dráhou, která leží právě na okraji hlavního prstence. Takovým ideálním měsícem je Adrastea.

Jakmile jsou prachové částice z měsíce vymrštěny, vstoupí na dráhu velmi podobnou jejich původním satelitům - co se týče velikosti, tak i nepatrným sklonem vůči jupiterově rovníkové rovině. Sklon dráhy kolem rovníku planety kolísá, podobně jako se točí obruč kolem těla osoby. Tyto těsné dráhy u planety kolísají dozadu a dopředu pouze po několik měsíců. Jupiterův průměr je přibližně 143000 km. Prstence začínají 92000 km od středu planety a táhnou se do vzdálenosti asi 250000 km od planety.

Sonda Galileo již krouží kolem Jupitera a jeho měsíců po 2.5 roku a nyní je asi uprostřed dvouleté, prodloužené mise, známé jako Galileo Europa Mission. Sonda je řízena z JPL pro NASA Office of Space Science, Washington, DC. JPL je oddělení Caltechu, Pasadena, CA. Nové snímky a další informace o tomto objevu Galilea jsou k dispozici na internetu na WWW stránkách: http://www.jpl.nasa.gov/galileo nebo na Cornell website: http://www.news.cornell.edu/releases/sept98/jupiter_rings.html. Obrázky k článku přineseme v příloze příštích EAI. Přílohy EAI jsou také k dispozici přes Internet na ftp://astro.sci.muni.cz/prilohy.