Vědci věděli od začátku roku 1980, že vrchní ovzduší Země složené z iontů kyslíku, helia a vodíku se uvolňuje do okolního prostoru v blízkosti zemských pólů. Ale nebylo to prokázáno až do doby, kdy proletěla nad touto oblastí kosmická sonda Polar, která lokalizovala ionizovaný plyn v září 1998.
Vědci jsou ujištěni v tom, že tok iontů ze zemské atmosféry v oblasti pólu je zapříčiněn sluneční činností. "Máme nyní první přímý důkaz toho, že poruchy ve slunečním větru produkuji změny toku iontů ze zemské ionosféry," řekl Dr. Thomas E. Moore, ASA Goddard Space Flight Center, Greenbelt, MD. "Sluneční vítr ovlivní vrchní atmosféru Země a vypuzuje ji do kosmického prostoru." Mooresovo pozorování bylo prezentováno 8. prosince v San Francisku, během setkání American Geophysical Union.
22. září 1998 Slunce vyvrhlo horký materiál (ionizovaný plyn - plazmu) směrem k Zemi. Tento magnetický mrak plazmy zvýšil hustotu a tlak slunečního větru a vytvořil jev podobný rázové vlně. Když tato rázová vlna dospěla k Zemi 24. září 1998 narazila do magnetosféry Země. Tato srážka s magnetosférou způsobila narušení ionosféry Země a došlo k velkému úniku iontů do kosmického prostoru. Únik kyslíku a dalšího, plynu z ionosféry se rovná několika set tunám, což je množství jaké je obsaženo v Louisiana Superdome.
Ionosféra je tvořena několika neviditelnými vrstvami iontů a elektronů, které jsou ve výšce 80 - 100 km nad povrchem Země. Je vytvářena ultrafialovým zářením Slunce, které ionizuje atomy a molekuly ve vrchni vrstvě ovzduší. Ionosféra umožňuje dálkové spojení pomocí radiových vln, které se od ní zpět odrážejí zase k Zemi.