KOSMICKÁ SONDA SOHO DETEKOVALA ZDROJ VYSOCE RYCHLÉHO SLUNEČNÍHO "VĚTRU"
Donald Savage, Headquarters, Washington, DC
Bill Steigerwald, Goddard Space Flight Center, Greenbelt, MD

Vědci objevili řešení dlouhodobé sluneční hádanky, zdroje fontán nabitého plynu, který tryská od Slunce podobně jako voda stříkající z trhliny v přehradní hrázi. Částice plynu, nazývané sluneční vítr letí rychlostí více než tři miliony km/h z okrajů magnetických polí na povrchu Slunce, které strukturou připomínají včelí plástve.

Američtí a evropští vědci detekovali zdroj slunečního větru pomocí kosmické sondy Solar and Heliospheric Observatory (SOHO). Povaha a původ slunečního větru je jedna z hlavních hádanek na jejíž řešení byla sonda SOHO navržena.

"Najít zdroj slunečního větru bylo jako najít pramen Nilu," říká Dr. Don Hassler z Southwest Research Institute, Boulder, CO, vedoucí autor článku, který byl publikován v časopise SCIENCE 5. února. "Po třicet let vědci pozorovali vysoce rychlostní sluneční vítr přicházející z oblastí sluneční atmosféry s otevřenými magnetickými siločárami, nazývanými koronální díry. Nicméně jen nedávno s pomocí pozorování SOHO jsme schopni měřit detailní strukturu těchto zdrojových oblastí uvnitř koronálních děr."

Vědci se dlouho domnívali, že sluneční vítr proudí z koronálních děr. Co je novinka, je to, že tyto proudy jsou koncentrovány do určitých skvrn na okrajích magnetických polí připomínající plástve. Těsně pod povrchem Slunce jsou velké konvektivní buňky a každá z nich má magnetické pole.

"Jestliže si tyto buňky představíme jako dlažební kostky na chodníku, potom sluneční vítr proudí kolem okrajů jako tráva kolem obvodu kostky s největšími koncentracemi v místech, kde se kostky setkávají," řekla Dr. Helen Masonová z University of Cambridge, Anglie, která je spoluautorkou článku. "Tedy rychlostí začínající na 30 000 km/h a urychlující se až na tři miliony km/h sluneční vítr "roste" mnohem rychleji než tráva."

Výzkum povede k lepšímu pochopení slunečního větru, proudu elektricky nabitého plynu, který také ovlivňuje podmínky na Zemi. Sluneční vítr přichází ve dvou modifikacích: vysokorychlostní a nízkorychlostní. Nízkorychlostní sluneční vítr se pohybuje rychlostí asi milion km/h, zatímco vysokorychlostní vítr je ještě rychlejší, pohybuje se rychlostí až tři miliony km/h.

Jakmile proud slunečního větru zasáhne Zemi, může způsobit velké změny ve tvaru a struktuře magnetického pole Země, a takové změny pak mohou mít druhotně vliv na satelity a narušení komunikace či technických systémů na Zemi.

Spektrometr umístěný na palubě sondy SOHO nazývaný The Solar Ultraviolet Measurements of Emitted Radiation (SUMER) sluneční vítr detekoval ve velké oblasti slunečního severního pólu pomocí ultrafialového spektra. Analýza rozloženého světla do spektra astronomům dala velké množství informací o charakteristikách záření objektu, jako teplota, chemické složení a pohyb.

Horký plyn v oblastech, kde vzniká sluneční vítr září na určitých ultrafialových vlnových délkách. Jestliže horký plyn ve slunečním větru míří k Zemi, pozorujeme jej vlivem Dopplerova efektu v ultrafialovém světle na poněkud kratších vlnových délkách.

Tento pohyb směrem k nám, detekovaný jako zkrácení vlnových délek, byl identifikován jako počátek slunečního větru. "Identifikace detailní struktury oblasti zdroje rychlého slunečního větru je důležitým krokem při řešení problému urychlování slunečního větru. Nyní se můžeme zaměřit naši pozornost na podmínky v plazmě a na dynamické procesy, které pozorujeme v rozích struktur magnetických polí," dodává Dr. Klaus Wilhelm z Max-Planck-Institut fuer Aeronomie, Lindau, Německo, také spoluautor článku v SCIENCE.

Družice SOHO pracuje ve speciálním bodě, jeden a půl milionů kilometrů v prostoru mezi Sluncem a Zemí. Sonda byla vypuštěna v roce 1995 a jedná se o projekt mezinárodní spolupráce mezi European Space Agency a NASA. Mise je řízena z Goddard Space Flight Center, Greenbelt, MD.

(podle informací NASA 99-11 z 4. 2. 1999 přeložil DH)