EROS V ROZDÍLNÉM SVĚTLE
Během 28 dnů, po které kosmická sonda NEAR Shoemaker krouží kolem Erosu
ve výšce 200 km bylo možné některé části povrchu snímat za různých světelných
a pozorovacích podmínek. Různé pohledy na povrch asteroidu vědcům umožňují
studovat malo-škálovou morfologii, analýzu albeda a barevných variací či
podle stereografických snímků sestavit topografické modely
Snímek byl pořízen 2. dubna 2000 ze vzdálenosti 199 km. Ukazuje efekty
světelných změn. Slunce osvětluje oblast z horní části snímku z nízkých
úhlů a velké stíny odhalují povrchové detaily, jako např. mělká údolí,
které můžeme spatřit ve spodní části. V horní části obrázku Slunce povrch
ozařuje z vysokých úhlů a stíny jsou kratší. Vědci zde mohou sledovat variace
jasnosti jako např. ty, které pozorujeme na velké stěně u 5.5 km kráteru
vespod.
SEVERNÍ PÓL EROSU
Během posledních pěti týdnů se snímkovací aktivity kosmické sondy NEAR
Shoemaker zaměřily na vysoké severní šířky Erosu. Jedná se o bod, ve kterém
máme Slunce přímo nad hlavou - známý také jako "subsolární bod" - který
se pomalu pohybuje od severních oblastí směrem k rovníku, tak jak probíhají
"roční období" na Erosu. Během sezónních změn severní polokoule planetky
je osvětlována Sluncem stále méně a méně a původně tmavé jižní oblasti
se najednou začnou z temnot vynořovat.
Na snímku, který byl pořízen 19. března 2000 ze vzdálenosti 205 km
vidíme severní pól asteroidu nacházející se na snímku vpravo nahoře. Záběr
pokrývá oblast o rozměru 7.4 km.
ZÁZNAM O HISTORII EROSU
Impaktní krátery jsou nejobecnější a vědecky nejvíce informativní povrchové
útvary na povrchu Erosu. Na tomto snímku kosmická sonda NEAR Shoemaker
zachytila 20. března 2000 ze vzdálenosti 206 km silně kráterovanou oblast
na této planetce. Celý snímek pokrývá oblast 7.4 km. Krátery, zachycené
na snímku vznikly explozivními impakty zbytků astroidu v dávné minulosti.
Povrchové oblasti, které jsou mladší budou mít méně kráterů oproti povrchu
dlouhodobě vystavenému kosmickému bombardování. Snímek zobrazuje velké
množství impaktních kráterů, což předznamenává, že oblast byla vyčištěna
nebo "přetvořena" geologickými procesy před velmi dlouhou dobou. Geologickým
procesem, který se může podílet na přetváření terénu je například odštěpení
části asteroidu. Dále, podle velké četnosti malých kráterků lze soudit
na to, že právě malé fragmenty asteroidu dopadaly na povrch Erosu častěji
než větší kusy.
IMPAKTNÍ KRÁTER V PRAVÉ POLEDNE
Obyvatelé, kteří žijí v horských údolích ví, že si denního světla užijí
méně. Hory na východě zapříčiňují, že Slunce ráno vyjde později a další
hory na západě způsobují, že Slunce zapadne večer dříve. Krátkost denního
světla v údolích je nejvíce znatelná během krátkých zimních dnů.
Podle této zkušenosti usuzujeme, že také velký kráter o průměru 5.5
km, který dominuje Erosu, má silně zkrácené hodiny denního světla. Svědčí
pro to tři faktory. Za prvé, Eros rotuje rychlostí jedné otáčky za 5.27
hod. Za druhé, výška kráteru 0.9 km úspěšně zabraňuje dopadu přímého slunečního
světla od horních pater, zatímco oblasti mimo kráter jsou normálně osvětlovány.
Zatřetí, během současné sezóny na Erosu, Slunce v tomto místě nikdy nevystoupí
vysoko na oblohu.
Snímek pořídila kosmická sonda NEAR Shoemaker 1. dubna 2000 ze vzdálenosti
209 km a to v čase, kde ve velkém kráteru panuje téměř pravé poledne a
Slunce se nachází vysoko na obloze. Pokud by se otužilý astronaut v tento
den odhodlal usadit na dně tohoto kráteru, naměřil by pouze 1h 45min denního
světla.
(podle informací JHUAPL z 10. -13. 4. 2000 přeložil DH)