EROS V ROZDÍLNÉM SVĚTLE

Během 28 dnů, po které kosmická sonda NEAR Shoemaker krouží kolem Erosu ve výšce 200 km bylo možné některé části povrchu snímat za různých světelných a pozorovacích podmínek. Různé pohledy na povrch asteroidu vědcům umožňují studovat malo-škálovou morfologii, analýzu albeda a barevných variací či podle stereografických snímků sestavit topografické modely

Snímek byl pořízen 2. dubna 2000 ze vzdálenosti 199 km. Ukazuje efekty světelných změn. Slunce osvětluje oblast z horní části snímku z nízkých úhlů a velké stíny odhalují povrchové detaily, jako např. mělká údolí, které můžeme spatřit ve spodní části. V horní části obrázku Slunce povrch ozařuje z vysokých úhlů a stíny jsou kratší. Vědci zde mohou sledovat variace jasnosti jako např. ty, které pozorujeme na velké stěně u 5.5 km kráteru vespod.

SEVERNÍ PÓL EROSU

Během posledních pěti týdnů se snímkovací aktivity kosmické sondy NEAR Shoemaker zaměřily na vysoké severní šířky Erosu. Jedná se o bod, ve kterém máme Slunce přímo nad hlavou - známý také jako "subsolární bod" - který se pomalu pohybuje od severních oblastí směrem k rovníku, tak jak probíhají "roční období" na Erosu. Během sezónních změn severní polokoule planetky je osvětlována Sluncem stále méně a méně a původně tmavé jižní oblasti se najednou začnou z temnot vynořovat.

Na snímku, který byl pořízen 19. března 2000 ze vzdálenosti 205 km vidíme severní pól asteroidu nacházející se na snímku vpravo nahoře. Záběr pokrývá oblast o rozměru 7.4 km.

ZÁZNAM O HISTORII EROSU

Impaktní krátery jsou nejobecnější a vědecky nejvíce informativní povrchové útvary na povrchu Erosu. Na tomto snímku kosmická sonda NEAR Shoemaker zachytila 20. března 2000 ze vzdálenosti 206 km silně kráterovanou oblast na této planetce. Celý snímek pokrývá oblast 7.4 km. Krátery, zachycené na snímku vznikly explozivními impakty zbytků astroidu v dávné minulosti. Povrchové oblasti, které jsou mladší budou mít méně kráterů oproti povrchu dlouhodobě vystavenému kosmickému bombardování. Snímek zobrazuje velké množství impaktních kráterů, což předznamenává, že oblast byla vyčištěna nebo "přetvořena" geologickými procesy před velmi dlouhou dobou. Geologickým procesem, který se může podílet na přetváření terénu je například odštěpení části asteroidu. Dále, podle velké četnosti malých kráterků lze soudit na to, že právě malé fragmenty asteroidu dopadaly na povrch Erosu častěji než větší kusy.

IMPAKTNÍ KRÁTER V PRAVÉ POLEDNE

Obyvatelé, kteří žijí v horských údolích ví, že si denního světla užijí méně. Hory na východě zapříčiňují, že Slunce ráno vyjde později a další hory na západě způsobují, že Slunce zapadne večer dříve. Krátkost denního světla v údolích je nejvíce znatelná během krátkých zimních dnů.

Podle této zkušenosti usuzujeme, že také velký kráter o průměru 5.5 km, který dominuje Erosu, má silně zkrácené hodiny denního světla. Svědčí pro to tři faktory. Za prvé, Eros rotuje rychlostí jedné otáčky za 5.27 hod. Za druhé, výška kráteru 0.9 km úspěšně zabraňuje dopadu přímého slunečního světla od horních pater, zatímco oblasti mimo kráter jsou normálně osvětlovány. Zatřetí, během současné sezóny na Erosu, Slunce v tomto místě nikdy nevystoupí vysoko na oblohu.

Snímek pořídila kosmická sonda NEAR Shoemaker 1. dubna 2000 ze vzdálenosti 209 km a to v čase, kde ve velkém kráteru panuje téměř pravé poledne a Slunce se nachází vysoko na obloze. Pokud by se otužilý astronaut v tento den odhodlal usadit na dně tohoto kráteru, naměřil by pouze 1h 45min denního světla.

(podle informací JHUAPL z 10. -13. 4. 2000 přeložil DH)